O NÁS / Příběh Ireny a Duhového koníka

Příběh Ireny a Duhového koníka

Nejen malé firmy bývají obzvláště na začátku své činnosti úzce spjaty s postavou jejich tvůrce, či tvůrců. Nejinak tomu je i v případě Duhového koníka. Tady najdete příběh o tom, kde pramení a z čeho vychází filozofie téhle ojedinělé cestovní kanceláře.

img_0701Vyrostla jsem v pětičlenné rodině na vesnici nedaleko Mělníka. Své mládí jsem strávila hodně v přírodě, venku a v přirozené tvořivosti, kterou ve mně podporovala moje maminka. Velkým obohacením byla i přítomnost prarodičů, kteří obhospodařovali svoje pozemky vedle našeho domu. S hřejivým pocitem vzpomínám na nádherné chvíle, které jsme prožívali jako děti. Mohli jsme přihlížet chodu hospodářství (museli jsme i pomáhat) během celého roku – od setí přes udržování, po sklizeň a zpracování.

Slavili jsme všichni společně všechny sváteční dny v roce, pečlivě jsme se na ně připravovali. Velký důraz byl dán i narozeninám a svátkům každého z nás. S babičkou jsem často vařila a pekla, učila jsem se od ní šít i vyšívat. Moje maminka na druhou stranu vášnivě ráda cestuje a poznává nová místa nejen v Čechách a k této zálibě vedla i nás. Od mala a často jsme s ní cestovali a navštěvovali různé kouty hlavně v Čechách a na Slovensku.

Byť jsem na gymnáziu přirozeně tíhla spíše k humanitním předmětům (milovala jsem literaturu, divadlo, cizí jazyky), na doporučení mého třídního učitele jsem se dala na studium ekonomie. Studovala jsem Mezinárodní vztahy a marketing nejprve na VŠE v Praze, poté na soukromé obchodní škole ESC v Dijonu. Tím, že studium ve Francii bylo ještě specializované na obor víno a destiláty, určila tato nádherná roční zkušenost směr mého dalšího působení na příštích 12 let.

Pracovala jsem pro vinařské, alkoholové a sýrařské společnosti v Německu, v Čechách a v Polsku. Byly to ze současného pohledu zajímavé a jistě v lecčems obohacující roky. Procestovala jsem pracovně velký kus Evropy, poznala různé kultury, různé sociální vrstvy – „vybranou společnost i obyčejný život“. Kromě příjemného a objevného cestování jsem byla nadšená, že mohu uplatňovat mou znalost několika cizích jazyků (mluvím německy, francouzsky, anglicky, polsky a rusky). Kancelářská práce, časté sezení v autě a v letadle na cestách, nepravidelný režim, špatná strava a vlastně i chybějící jasné zaměření v životě postupně vedly k tomu, že se můj zdravotní stav zhoršoval. Snižovalo se také mé pracovní nasazení a zájem pracovat pro myšlenky, kterým nevěřím a nestojím si za nimi.

Vše se stupňovalo, i můj osobní život chřadl, až na silvestra 2008 při čtení populárně duchovní literatury (Hovory s bohem) a v klidu horského prostředí zavátého sněhem mi přišla jasná zpráva: „Odejdeš z práce, rozvedeš se a do roka budeš mít miminko“. To vnuknutí bylo tak jasné a tak pro mě radostné, že jsem ho hned zrealizovala. Tedy část – dala jsem si roční pracovní prázdniny, během roku jsme se rozvedla. No, miminko se nedá tak snadno přivolat… Bylo mi 37 let a začala naprosto nová životní etapa. Asi také díky tomu, že jsem již druhým rokem praktikovala makrobiotickou stravu, se mé vnímání trochu projasňovalo a měnilo. Neměla jsem žádnou představu, co budu dělat, s kým budu, kde budu. Vrátila jsem se do domu mých rodičů, kde jsem měla svůj velmi příjemný byt a prostě jsem jen tak byla – s pocitem, že se vše děje správně.

Na jaře roku 2009 jsem se zúčastnila spolu ještě s dalšími asi 20 příznivci makrobiotiky víkendové párty u kamarádky na chalupě. Obě jsme byly bez zaměstnání, obě tvořivé, radující se ze života. Při společném mytí nádobí kamarádka povídá: „Pojďme udělat tábor pro děti, třeba divadelní!“ Neměla jsem zkušenosti s organizováním táborů, nicméně mě to nějak oslovilo: „Dobře, tak když tábor, tak udělejme nejprve něco menšího, ať si to ozkoušíme.“ Semínko bylo zaseto.

Na čarodějnice 2009 vznikla první myšlenka o Duhovém koníku. Začaly velké přípravy, cestování po Čechách,  dlouhé debaty, setkávání s lidmi… S mou kamarádkou a spoluzakladatelkou Duhového koníka Dominikou Tomáškovou jsme trávily mnoho času rozmýšlením a přípravami, i na dovolenou k moři do Igrane jsme jely společně. První akci jsme uskutečnily koncem září 2009 v Janských Lázních. A zájem byl velký. Spolu se všemi účastníky jsme se krásně bavily. Divila jsem se, jak jsem po celé té první víkendovce v kondici a plná energie – to ta radost nás nabíjela. Pak už to šlo jedno po druhém, většina akcí se povedla. Tvořily jsme z radosti a nadšení. Co se nám líbilo za téma, co jsme měly rády, to jsme zkusily zařadit do různých akcí.

Dominika se postupně upozadila a odešla na mateřskou dovolenou. Je však stále přítomna svým krásným, srdečným duchem – tvoří veškerou grafiku pro Duhového koníka. Já jsem si ponechala ve firmě řídící funkce. Ale i mě se (skoro v mých čtyřiceti letech) narodila holčička Anička, a tak jsem v roce 2011 a 2012 činnost Duhového koníka pozastavila. Poté firma znovu začala nabírat dech. Od začátku roku 2016 vnímám silnou potřebu změn, jak ve svém soukromém životě, tak v Duhovém koníku. A změny se dějí! Jsou krásné, jsou náročné, jsou tvořivé a velmi mě naplňují a posouvají dále. Přijďte se k nám podívat – jste srdečně zváni.

Po 3,5 letech strávených na Podorlicku bydlíme s mojí dcerou Aničkou od září 2017 zase na Mělníku. 

Irena Dutková, listopad 2017

Chcete se nás na něco zeptat?